CLIA VZV IgM

Virus Varicella zoster (VZV, HHV-3) patří do skupiny herpetických virů a způsobuje infekční onemocnění plané neštovice (primární infekce) a pásový opar (reaktivace).
K primární infekci VZV dochází nejčastěji v dětství, a to kapénkovou infekcí. Po kontaktu s infikovanou osobou onemocní až 90 % lidí bez specifických protilátek. Příznaky infekce zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví charakteristický exantém. Onemocnění zpravidla odezní bez následků. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh, někdy s vážnými komplikacemi (např. encefalitidy, pneumonie a záněty jater), a to zvláště u jedinců s oslabenou imunitou. Virus prostupuje také placentou a následná infekce plodu může vést k těžkým vrozeným defektům. Dojde-li k nákaze séronegativní matky (bez specifických protilátek) kolem termínu porodu, je novorozenec vážně ohrožen na životě.
Charakteristickou vlastností VZV je sklon k perzistenci v organismu. Při snížení obranyschopnosti může docházet k reaktivaci viru a vzniku pásového oparu.
Diagnostika onemocnění je založena na klinickém obrazu a laboratorních testech. Při laboratorní diagnostice VZV jsou často využívány sérologické metody stanovení specifických protilátek třídy IgM, IgA, IgG. Specifické protilátky třídy IgG mají anamnestický charakter a slouží pro zjištění imunologického statusu jedince.
Specifické protilátky třídy IgM a IgA jsou ukazatelem aktivní infekce (primoinfekce a reaktivace) a v rekonvalescentní fázi vymizí. V některých případech mohou přetrvávat i několik měsíců.
Specifické IgG protilátky zůstávají většinou v nízkých hladinách po celý život. K rozlišení primární infekce od dříve prodělané infekce nebo reaktivace slouží stanovení avidity IgG protilátek.